Co jsem přečetla za listopad?

13. prosince 2016 v 17:43 |  Život s knihou

Listopad je takovým nejhorším měsícem v zimním semestru. Člověk dohání, co může, plácá dohromady poslední prezentaci a poslední řádky seminárek za pět minut dvanáct. Pije jedno kafe za druhým a přesvědčuje se, že příští semestr bude lepším studentem a nenechá nic na poslední chvíli. Tak to bylo i u mě a vyšetřit si chvilku na čtení se stalo celkem profesionální disciplínou. Ještě, že existuje prokrastinace.


Za listopad jsem přečetla celkem čtyři knihy a pátou rozečetla. Začala jsem Harry Potterem. Očekávanou knihou, novinkou a velmi rozporuplnou záležitostí. Harryho jsem už dostatečně proprala v recenzi. Nicméně ve zkratce - nebylo to to pravé ořechové. Každý se rád vrátí do Bradavic, každý rád znovu "potká" Harryho. Ale ne takového, jaký je tady v knize. Jeho postava mi opravdu neseděla a stejně tak ani postava jeho syna Albuse. Nejsympatičtější mi byl syn Draca Malfoye. Taky mi neseděla celá hlavní zápletka a v podstatě opakování pasáží z předešlých dílů. Může se zdát, že pro mě tedy byla kniha zklamáním. Takhle to ale říct úplně nejde. Je to divadelní hra založená na něčem, co pro mě jako série už skončilo. A tak je třeba to brát.

Bez jablka (Michal Říha, Michaela Losekoot) bylo naopak příjemné zpestření podzimních večerů a mých cest vlakem. Musím říct, že jsem se opravdu bavila, nacházela v situacích jak sebe, tak svého přítele. Jednotlivé fejetony byly pojaté opravdu s nadhledem, vtipem a elegancí. Kniha se mi velmi líbila i netradičním grafickým zpracováním. Ta křiklavá oranžová! O ilustracích ani nemluvím, ta skvělost se slovy nedá popsat. Rozhodně doporučuji, pokud se chcete zasmát nad všedními situacemi a připomenout si je v trošku jiném podání. A mělo by vám být minimálně více než patnáct Usmívající se

Teď bohužel moje největší zklamání měsíce. Jonas Jonasson mě ve dvou knihách přesvědčil o své skvělosti, vtipu a neotřelosti. Zabiják Anders sesadil laťku, která byla bohužel pro něj, moc vysoko. Zatímco u Staříka a Analfabetky jsem se smála nahlas a bavila, u Zabijáka jsem se sem tam pousmála a doufala jsem, že to bude lepší. Nechyběly absurdní situace, zvrácené postavy, ale chybělo tomu to "něco", co předchozí knihy měly. Ten náboj. A ještě jedna věc mě zaráží. Nevím, jestli je to věc překladu, jestli je to snaha přiblížit se tím více čtenáři, ale opravdu si Zabiják ve Švédsku pochutnává na našem plzeňském pivu?

Poslední listopadovou knihou byla povinná četba. Jednalo se o knihu Svaté války a civilizační tolerance od Zdeňka Müllera. Knihu jsem četla na předmět politická geografie. Jedná se o literaturu naučnou a zároveň velmi aktuální. Pohlíží na světová náboženství, snaží se vysvětlit příčiny radikálních islámských hnutí a objektivně vysvětluje všechny souvislosti. Pokud tedy chcete na věc nahlédnout i z jiného pohledu, než nám předkládají média, pak můžu tuto knihu doporučit.

V listopadu jsem ještě začala číst Paganiniho smlouvu od Larse Keplera. Ale o tom až v prosincovém shrnutí.

A kolik jste toho za listopad přečetli Vy?

Tak zase zpátky ke knížce, knihomolové!

Niky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 31. prosince 2016 v 7:37 | Reagovat

Noveho Harryho si chci precist, ale ta kniha je nehorázně draha. Od autora Jonas Jonnason jsem nic necetla a popravde me vubec nelaka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama