Co jsem přečetla za říjen?

5. listopadu 2016 v 12:52 |  Život s knihou
Je to tak, říjen je za námi a pomalu spějeme ke konci roku. Pořád je ale spousta času na splnění různých výzev a přečtení několika (desítek?) knih. Dneska se pustím do rekapitulace za říjen, protože za říjen jsem zveřejnila pouze recenzi na Hybatele. Pokud ale sledujete můj Instagram, tak víte, že to nebyla jediná přečtená kniha.


Po značném trápení s Hybateli jsem se vrhla na Jako zabít ptáčka od Harper Lee, kterou jsem úplnou náhodou objevila v knihovně. O knize jsem už cosi slyšela, tudíž jsem moc dlouho neváhala. Nebyla jsem vůbec zklamaná, naopak. Náhled na svět dospělých očima osmileté Čipery byl naprosto famózní. Ta dětská bezstarostnost v kontrastu s problémy dospělých, zcela odlišné chápání a u dětí samozřejmě nepochopení. Ovšem v tom smyslu, že když se nad tím trochu zamyslíme, tak to dětské nepochopení pochopíme. Kniha byla poprvé vydána v roce 1960, dočkala se filmové adaptace, spousty prodaných výtisků a autorka získala Pulitzerovu cenu za literaturu. A já se nedivím.

Nepolevila jsem a začetla se do Farmy zvířat. Je to opravdu výborně zpracovaná alegorie a politická bajka od George Orwella. Má pár stránek, na kterých je ovšem řečeno hrozně moc. Při čtení mě úplně mrazilo. Byly zde ukázané různé charaktery, manipulace a prostě vše, co patří k takovému režimu. Osobně lituji toho, že jsem tuto knihu nečetla už dříve. Zřejmě se na mě také podepsalo to, že je tato kniha řazená do povinné literatury na střední škole. Přitom tahle kniha tam opravdu patří.

Pro odlehčení jsem sáhla po Analfabetce od Jonase Jonassona. Mě tenhle autor prostě baví. Jeho styl humoru mi naprosto sedí a u knihy jsem se pořád smála. Humor byl ještě umocněný spoustou neuvěřitelných a absurdních zápletek. Je třeba knihu nebrat moc vážně, neboť jedním z hlavních témat je atomová bomba. Přesto mohu říci, že kniha byla veselá, optimistická a pozitivní. A některé ty hlášky v knize mě opravdu od srdce rozesmály. Tento autor mi rozhodně kápl do noty, a tudíž se momentálně pouštím do jeho další knihy Zabiják Anders.

Hypnotizér byl poslední knihou přečtenou v říjnu. Jelikož jsem od Larse Keplera četla už Playground a Stalkera (tedy 5. díl série), rozhodla jsem se přečíst sérii s Joonou Linou celou. Zvědavost je prostě něco, čemu neodolám a potřebuji vědět, jak to s těmi všemi postavami zmíněnými ve Stalkerovi bylo! Koukala jsem po různých recenzích a docela často jsem narážela na názor, že zhruba 100 stran věnovaných minulosti Erika Barka bylo naprosto nudných a zbytečných. To teda pozor. U mě opět svou roli sehrála zvědavost a po narážkách na minulost Erika hned v začátku knihy, jsem se na tuto část těšila, protože pro mě to byla nezbytná část příběhu. Ani řekněme dvě dějové linky mi nevadily. Nevadí mi dlouhé popisy, kopání do minulosti různých postav. Pro mě to tvoří celý příběh. Autoři si prostě dokáží se čtenářem pohrát, dovést ho na falešnou stopu, a nakonec příběh uzavřít úplně jinak, než očekává. No a teď na mě čeká Paganiniho smlouva. Jupí!

Tak zase zpátky ke knížce, knihomolové!

Niky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama