Online románek z Vídně

18. září 2016 v 15:54 |  Recenze
O těchto knihách jsem slyšela celkem pozitivní recenze (hlavně na první díl) a zaujaly mě především díky tomu, že jsou to epistolární romány - tedy knihy psané v dopisech (tady konkrétně v emailech). Zajímalo mě, jak takový příběh může být postavený, jak autor dokáže všechno potřebné vtěsnat do rozhovorů dvou lidí, aniž by říkal něco okolo. V knihovně jsem si vypůjčila nové vydání obou dílů v jedné knize. Tohle vydání od nakladatelství Host, které vydalo oba díly i samostatně, má celkem 448 stran. Autorem knih je Daniel Glattauer.


První díl, Dobrý proti severáku, mě vážně dostal. V příběhu jsou dvě hlavní postavy - Emmi a Leo. Díky tomu, že si píšou emaily, se poznávají a stejně tak je poznává i čtenář. Nic jiného není řečeno a to mě jaksi pořád udržovalo v napětí. Až teprve tím, jak si Emmi a Leo o určitých věcech psali, jsem se vlastně dozvídala, co se děje.

Postava Emmi mi tady připadala spíše protivná, náladová a na druhou stranu vtíravá, stojící o pozornost. Leo mi přišel takový hodně nerozhodný, zmítaný protichůdnými pocity. Oba se snažili držet určité hranice jejich psaní a jakéhosi vztahu, který mezi nimi vznikal. Proto mě naprosto šokovalo posledních pár stránek. Musím se přiznat, že takový konec jsem opravdu nečekala. A že to byl otevřený konec, který přímo vybízel k pokračování.

Každá sedmá vlna navázala tam, kde skončil Dobrý proti severáku, i když o nějaký čas později. Obdivuji autora, že se postavy dále vyvíjeli stejně jako jejich vztah a vlastně i soukromý život obou dvou. Emmi mi přišla o dost sympatičtější, ale pořád hodně nevyzpytatelná. Leo se naopak dle mého moc nezměnil, u něj se změnil spíše pohled na vztah s Emmi, na vypořádání se s ním.

I přes stále udržované napětí mi bylo celkem jasné, jak to nakonec skončí. A pořád jsem četla a doufala, že to bude třeba jinak. Takže nebýt toho konce, se mi v podstatě líbil i druhý díl. Byl o něco psychologičtější než první, šlo se více do hloubky.

Každou sedmou vlnu jsem četla dokonce dvakrát. A to proto, že Daniel Glattauer je rakouský spisovatel a kniha je tedy psaná originálně v němčině. Vzala jsem to jako výzvu a každou kapitolu vždy přečetla v němčině a pak teprve v češtině. Některé věty byly hodně jednoduché a jiné naopak hodně složité, protože Glattauer hodně využíval hru se slovy. Taky gramatika byla docela složitá, hodně se využíval podmiňovací způsob, dlouhé věty a hodně dlouhá slova. Proto mi překlad do češtiny od Ivy Kratochvílové přišel naprosto skvělý.

Dobrý proti severáku rozhodněji doporučuji, pro zvědavce jako já i Každou sedmou vlnu. Tento styl románů se mi opravdu zalíbil a těším se na další knihy v tomto duchu.

Tak zase zpátky ke knížce, knihomolové!

Niky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama